Roku 1328 udělil král Jan

místové právo k výrobě sladů, piva a zřizování hospod. V té době bylo v Nymburce 14 pivovarů a 40 sladoven. Tím se stal Nymburk velice známým městem pivovarským. (F. J. Čečetka – „Z dějin řemesel na Poděbradsku“)

O pivech staročeských

Kde nabrati pro vás slova chvály, poctivá piva česká? Vy elixíre životní, jenž v údy sílu, v srdce odvahu lil, o němž zlatou nití zvěsti starými nápisy se vinou! Vidím vás v sudech i na stole v ohromných nádobách, nebryndaná, nefalšovaná, vidím též lid vaší doby – muže, kteří píti i bíti. Kdybych básníkem byl, ódy bych na vás pěl, tak aspoň hrstku suchých dát na hrob váš o tvůrcích vašich: sladovnících a nákladnících. Obojí živnost bývala přední v našich městech. Uměli vařiti staří otcové výborná piva pšeničná či bílá i dobře chmelená hořká z ječmene. Chmel se pěstoval při městech v chmelnicích, sladoven bylo ve městě počet slušný, domy sousedské mívaly zprvu vlastní pánve pivovarnické, v XVI. věku vařívali v pivovarech „střídou“.

Nákladníci v Nymburce vařili ve svých pivovarech

za XVI. věku výborná piva. Těžký spor měli v létech 1550 s Janem Chvalkovským z Ledec a na Kovanicích, jenž ve svém dome vařil více piva než jiní sousedé a zaopatřoval jím svou krčmu v Kovanicích, i jiné najímal, jako v Budiměřicích. Až k císaři pře podána a Nymburští vyhráli – na papíře. Daně z pivních várek od r. 1547 do komory královské odváděné nejlépe svědčí o rozkvětu pivovarnictví v Nymburce – jest mezi prvními městy, platí ročně na 300 kop. Čím byl pivovar sousedům, čteme v suplice r. 1668: „Nižádných živností se v městě nenachází kromě pivovaru, odkudž celé město a všichni měšťané své jediné obživení brali a na věřitele obraceli, ale r. 1666 pivovar s hlavní hospodou shořel a na mizinu přišel.“

Kolik piva se uvařilo

poznáváme z přiznání posudného, ač v domech svobodných neplatili obci a vařili, kdy chtěli. Purkmistr v Nymburce v listech královské komoře stvrzuje, že za dobu od soboty po sv. Lucii r. 1538 do soboty středopostní 1584 navařeno piva bílého 96 varů, každý po 11 sudech počítajích (t.j. 1056 sudů) a posudného zaplaceno 105 kop gr. č., piva ječného v tom čase zvařen 1 var a z něho čtvero polovicí, jež 2 věrtele drží, vystaveno jest; z každé polovice po 12 gr. posudné činí 48 gr. č. Celkový vypočet překvapí – Nymburští vyrobili v roce 1583 5 434 sudů piva bílého o 494 várkách; připadá na denní spotřebu slušný díl, skoro 15 sudů věrtelových. Pravé obtíže působí zodpověděti otázku:

Zač bývalo u nás pivo?

Pramenů dosti po ruce, ale neshodují se sazby z jediného města v témže roce, natož pivovaru různých. Páni stale nařizují, aby hodná piva se vařila, aby nebylo třeba sazby měniti a přece tomu nezabránili, také cena obilí a jakost piva rozhodovala. Celkem lze říci, že bylo dosti drahé. Roku 1552 sud piva bílého v Nymburce po 1 kopě 30 gr. mis., sud patok za 70 – 80 míš. Páni v radě nymburské sadili r. 1619 bílé pivo po 2 kopách 15 gr. míš., protože pšenice po 50 gr. se prodávala. Roku 1620 je bečka piva bílého za 3 kopy míš., konev za 14 gr. mis. A ceny stoupají!

Sladovníci v Nymburce měli svůj cech

První zmínka o sladovnících je z r. 1426, kdy ubila sladovnická chasa, nosíc právě z městských příkopů vodu, Hynka Bočka Poděbradského v bráně. Dlouhé spory měli od r. 1556 sladovníci nymburští s měšťany, kteří jim na úkor na prodej slady dělali. Žalují, že jmenovitě Jiří Bureš tkadlec, Petr Třebický švec, Matěj Openda řezník aj. slady obchodují, tovaryše sladovnické chovají, řemesla užívají, ač do cechu neplatí. Z toho ve městě hádky a spory po mnoho let. Pramen: „Věstník Poděbradska“, ročník VI. – r. 1903.