Bohumil Hrabal: Tři krátké ukázky
***
...Pan podstarší býval kdysi v pivovaře sladovníkem a potom spilákem a teprve pak se stal podstarším. Psal do notesu dělníkům šichty a přesčasové hodiny, podával zprávu ve správě pivovaru o hospodaření s hodinami a měl z toho tak velikou radost, že každý už zdálky na jeho tváři viděl, jak sám si sebe váží, jak má ze sebe radost, kam až to dotáhl. Hrozně byl rád, když některý dělník přišel do práce pozdě, mohl mu vynadat a udělat do notesu poznámku, dokonce mohl pohrozit, že na každé dělnické místo v pivovaře čeká venku s čepicí v ruce dalších dvacet nezaměstnaných. Strýce Pepina neměl rád. Jednak že strýc tak řval a hlavně proto, že tím, že mohl vynadat strýci, nepřímo vynadal mému otci, správci pivovaru, kterému záviděl. Když Pepin hulákal, tak pan podstarší; aby se zbavil jeho hlasu, tak dal strýce do prázdného kotle, kde strýc, osvětlen žárovkou a obtočen kabelem, vyklepával vodní kámen, sanytr. Tak vdutý do kotle strýc čtrnáct dní ležel nepřirozeně stočený a kladivem vyklepával kousek za kouskem, žlutý prach vířil, prach jemný jako kakao, ale strýc Pepin si zpíval, sehnutý nebo vleže na zádech a jeho hlas se vznášel nad pivovarským komínem...
***
...Když přišel čas a na řece led, nastalo ledování. Tak jako kotle, tak jako kanálu, zrovna tak ledování se lekali slaďáci a ostatní dělníci pivovaru. A prvního určil pan podstarší strýce Pepina. Za tmy vysekávali ledaři ze stropu řeky táfle, táhli je hákem k břehu, po prknech je vytáhli na břeh. Jiní ledaři rozsekávali led na kusy a pak je brali do fialových rukavic jako průhledná skla výkladních skříní a házeli je do fůr tak dlouho, až vůz byl vrchovatý, a to bylo ještě málo, protože se led vážil, sedláci , dávali z ledových ker nástavce, takové průzračné sajtny, aby ledu bylo na váhu co nejvíce: Á když se fůra za fůrou vydala k pivovarské lednici, led v mrazivém vzduchu a slunci vrzal, skřípal, kolébal se na nerovné hrbolaté cestě a třpytil se, jak skelná huť. Tak fůra za fůrou, celý řetěz fůr zdobil cestu k pivovaru, z koní se kouřilo a u lednice vysoké osm pater, tam pracovaly dva korečkové výtahy, které unášely z drtičů rozchroustaný led vzhůru...
***
...A teď mne měl Francin v posteli s kotníkem v gypsovém zářícím obvazu, nadlouho nepohyblivou, a když, tak o berlích a pak o holi, teď, když Josefina Bakerová tančí charleston. A snad ten můj kotník přišel včas, protože Francin, když jsem běhala, nemohl dát dohromady jediný slogan, popsal tolik čtvrtek papíru redis perem číslo tři, a všechna ta reklama na zvýšení odběru piva končila v kamnech. Avšak nyní, kdy moje bílá noha spočívala na podušce, Francin chodil kuchyní a pokojem, pil vlažnou kávu a přikusoval k tomu suchý chléb... Za týden Francin vypil na inspiraci jistě půl hektolitru vlažné bílé kávy a po celé zdi rozvěsil redis perem napsané a graficky upravené slogany: - Více piva, méně útrap a mrzutostí. - Vaše podlomené zdravíčko upevní vám naše pivečko. - Kdo nepil, teskný byl, kdo se napil pivenka, zčervenal jak dívenka. - Bez piva zaživa bych umíral. - Vaše podlomené zdrav pivo upevní a spraví. - Více pivečka, více zdravíčka. - Zdraví, svěžest, sílu, vše najdete v pivu. - Kdo chce vesel býti, musí pivo píti. - Kdo k nám do hospody chodí, dvakráte se rodí. - Naše dobré pivo, nápoj pro každého. - Lépe se nám bude žíti, když víc piva budem píti. - Kdo o hospodu nezavadí, kdo nepije a nejí, ten vlastní zdraví zradí. - Doma, na cestách, všude jen osvěžující pivo. - Pivečko v každý čas, správně osvěží vás: - A měl takovou radost nad tou inspirací, že si nalil plný hrnek kávy...